Do Berlína jsem jela s neurčitými pocity. Návštěva tohoto města mě nikdy nenapadla a vlastně ani tato cesta nebyla můj nápad. Vrátila jsem se nadšená avšak se spoustou nezodpovězených otázek. Jak můžu procházet náměstím Marxe a Engelse, za chvíli jít ulicí s hlídkujícím americkým vojákem u bývalého hraničního přechodu a po pár minutách zírat na parlament s obří německou vlajkou. Je jasné, že můj pohled na Německo, válku a hlavně období po ní je nepřesný. Návštěvu všem vřele doporučuji a přidávám pár postřehů.

Autem jsme přijeli až před Brandenburger Tor. Příjezdová cesta byla majestátní s možností parkovat jak vpravo u krajnice tak i ve středovém pruhu. Že před tak výrazným symbolem, jakým je Braniborská brána, v klidu zaparkujeme a ještě k tomu zdarma, mi nešlo dlouho na rozum.

Po levé straně jsme spatřili Sowjetisches Ehrenmal, sovětský památník věnovaný vojákům /rudoarmějcům/, kteří padli při dobývání Berlína. Po stranách u vchodu jsou dva tanky, za ním hřbitov ruských vojáků.

O kousek dál se nachází Reichstag. Mohutná stavba parlamentu s nápisem "Dem deutschen Volke" = "Německému lidu", před kterou vlaje obří německá vlajka. Z nové kopule je krásný výhled na Berlín. Na vstup se stojí dlouhá fronta, která se dá díky dobré organizaci v klidu vystát. Symbol německé historie, který ve vás zanechá silný dojem a stojí za to jej vidět.

Prošli jsme Palais am Pariser Platz, což je moderní komplex vedle Braniborské brány, ve kterém je ukryta kromě obrovské sochy muže také kavárna, restaurace a prodejna suvenýrů. Dostali se tak před bránu, kde právě připravovali nějaké slavnosti /tipovali jsme pivní/ a ocitli se na Unter den Linden. Berlínský bulvár, na kterém je soustředěna spousta památek, vás nasměruje až na Alexanderplatz. Ale popořadě.

Hotel Adlon Berlín - legendární hotel, který byl zničen za války, hostil jen samé celebrity /např. Ch. Chaplina/. Dnes po rekonstrukci hostí politiky.
Deutsche Guggenheim - americká pobočka muzea zde organizuje spolu s pobočkou Deutsche Bank výstavy amerického moderního umění.
Friedrichstrasse - noblesní berlínská ulice se spoustou obchodů a restaurací mě nejvíce zaujala palácem automobilů /mj. zde má prodejnu i Škoda/. Do oka mi však padly jiné značky, a to Bugatti a Bentley. Úžasné.

Když to zkrátím tak dále minete několik určitě historicky cenných soch /např. sochu Fridricha Velikého vysokou 13,5 m/, universit /nejstarší a nejuznávanější Humboldt-Universität/, muzeí /př. Deutsches Historisches Museum/ a paláců /Opernpalais využívaný princeznami/, na jejichž návštěvu potřebujete několik dnů a dostanete se na již zmíněný Alexanderplatz, nejstarší část města. Zde můžete parkovat za 1 EUR na hodinu. Takhle přátelští k vám nebudou ani v Praze.

Berliner Dom - největší berlínský kostel, kde jsou pohřbeni členové panovnického rodu.
Berliner Rathaus - berlínská radnice a sídlo primátora. Je postavena z červených cihel. Před ní stojí krásná Neptunova kašna s vládcem moří a spoustou dalších soch /ženských/.
Vedle ční Fernsehturm, televizní věž s úžasnou vyhlídkou a otočnou kavárnou. Triumf východního Berlína, ze kterého však určitě muselo jít vidět i na západ. Zvláštní.
K těmto triumfům jsme se dostali přes náměstí Marxe a Engelse, kde vyčuhuje jejich pomník. Upřímně musím sdělit, že tyto pány jsem v Berlíně nečekala.

Procházkou jsme došli na Checkpoint Charlie, který jsem si nechtěla nechat ujít. Slavný americký přechod do východního Berlína dnes připomíná celnice, u které stojí americký voják a v rukou drží vlajku, dále velká fotografie amerického vojáka uprostřed ulice, muzeum, o kousek dál velká rudá hvězda na domě, kde žil Brežněv a na kusu Berlínské zdi cedule "Deutsche Demokratische Republik". Toto místo zanechává silný dojem, který zjemňují okolní prodavači ruských čepic, přívěšků a jiných blbostí.

Nezapomněli jsme navštívit také Olympiastadion. Stadion, ve kterém se v roce 1936 konaly olympijské hry, má kapacitu 80.000 diváků. V posledních letech proběhlo zastřešení hlediště a v současné době probíhají další stavební úpravy.

V moderní části Berlína stojí za návštěvu náměstí Potsdamer Platz a zde nově postavené Sony Center, kde sídlí evropské ústředí firmy Sony. Jedná se o velkolepou moderní stavbu, nad kterou je obrovská skleněná kopule a uvnitř spousta restaurací, kin, kaváren a velké plátno s projekcí. Celá budova je postavena ze spousty oceli a skla a je to architektonický skvost.

Na těchto řádcích jsem představila možná desetinu toho, co stojí za vidění. Až se vám někdy nebude chtít jet k moři, můžete strávit týden v Berlíně. Zaručuji, že se nebudete nudit. Přikládám pár fotek ve sledu popsaných událostí.