Určitě je znáte. Setkáváte se s nimi všude a kdykoliv.
Japonský turista.
Fenomén cestování, kultovní představitel fotodokumentu z těch nejroztodivnějších míst na zeměkouli. Tak nějak jsem si připadala na pražském Aquathermu /pro nezasvěcené výstava topenářské techniky, všeho pro teplo ...)

Vyzbrojena narovským fotoaparátem jsem byla pověřena dokumentovat současné trendy v topenářském výstavnictví, navštívit na výstavě naše klienty. Rozdíl mezi japonskými fotohobíky a mnou není pouze v 0,5 výškových metrů a antropologických odlišnostech. Není úplně jednoduché napodobit samozřejmé chování usmívajících se, klanějících se, děkujících za možnost vyfotografovat si Vás, či předmět Vašeho zájmu. Po pár nesmělých záběrech na expozice ( které se navíc bez velkého objektivu a s přemírou prodírajících se návštěvníků, fotí těžce) nabývala jsem sebevědomí hodné fotoreportérky bulváru.
Pokud pánové u pultů vybraných expozic zjistili můj zájem, schovávali se za sloupoví či přihlazovali pomádový grif na hlavách. Pro chtivé seznámení je vlastnictví fotoaparátu a předstírání zájmu o kotle, výstavní systém, infopult zcela ideálním prostředkem.
Má troufalost vzrůstala spolu s přibývajícím množství záběrů. Vrcholem fotoexhibice měl být snímek ( či více) ze soutěže MISS Mokré tričko, kterými jsem si přála udělat radost pánským kolegům v NARu. V okamžiku, kdy jsem si před zcela zaplněným pódiem lačných diváků uvědomila , že jsem opravdu jediná ženská na této podívané ,tak nepochopitelné pohledy okolostojících mužů ( zřejmě přemítajících o mém poslání, možná i orientaci) a ženská hrdost mne vrátily zpět na zem. Zpět, hezky vyrábět ty osvědčené kompozice syn a oslík v zoo, já manžel syn … Vždyť to znáte.

Vám ostatním přeji DOBRÉ SVĚTLO

Saša